http://www.fss.muni.cz www.iips.cz
Home O projektu Archiv Autoři Ediční plán Pozvánky na konference Napište nám


2-3 / XI / jaro-léto 2009 / spring-summer 2009Komentáře / CommentariesTisk / PrintDownload

Kandidáti v poslaneckých volbách. Analýza preferenčního hlasování ve volbách do PS PČR v roce 2006

Petr Voda, Michal Pink

Tento text byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích (kód MSM0021622407)

Abstract

Candidates in the General Elections. Analysis of the Preferential Voting in the Elections to the Chamber of Deputies in 2006. The paper deals with the issue of the “candidate effect” within the proportional electoral system. The basic database consists of the total count and the share of preferential votes won by the candidates listed as first on party lists in the Czech national parliamentary elections in June 2006. These election results, which are analyzed in the following text, are limited only to the lists of those political parties that won seats in the Chamber of Deputies (that is, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, ODS, SZ). Individual outputs are based on a comparison of the election results for particular candidates in their electoral districts, in relation to their positions on the party rosters.

Keywords

Czech parliament, Elections, Political party, ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, ODS, SZ.



1. Úvod
V českých parlamentních volbách probíhá soutěž primárně mezi politickými stranami, přičemž zároveň mají voliči možnost poskytovat preferenční hlasy jednotlivým kandidátům. V „druhé rovině“ tedy zároveň probíhá soutěž mezi jednotlivými kandidáty a právě tato skutečnost bude obsahem následujícího textu. Cílem tohoto článku bude deskriptivní analýza výsledků preferenčního hlasování zaměřená především na podporu lídrů jednotlivých krajských kandidátek pojatá z hlediska volební geografie. Současně se jedná o základní uvedení do problematiky „efektu kandidáta“ v poměrném volebním systému, které se budou autoři dále věnovat i v jiných textech.
Možnost preferenčního hlasování je úzce spojená s podobou kandidátních listin. Ty jsou v případě českých parlamentních voleb vázané, voliči mají možnost vyjádřit preferenci jen omezenému počtu kandidátů. Kandidátním listinám, ač jsou jedním z definičních znaků poměrných volebních systémů (Lebeda 2001: 429), obvykle není při analýze voleb a volebních výsledků věnována širší pozornost, a to i přesto, že jejich složení určuje konkrétní personální složení voleného sboru a rovněž může mít také vliv na počet hlasů, které strana získá (viz Voda 2009). Dosud publikované analýzy věnující se kandidátním listinám v parlamentních volbách v České republice (srov. Kostelecký 1993; Kyloušek 2007; Lebeda 2003; Morkes 2007) si všímají především strategií stran při sestavování listin z hlediska zastoupení různých územních celků či povolání kandidátů a sledují také zisky preferenčních hlasů, obvykle se zvláštním zřetelem na úspěšné kandidáty. Tento článek se pak bude snažit odpovědět na otázku, jak jsou v prostoru rozloženi kandidáti jednotlivých sledovaných stran a jakou získávají podporu pro svou osobu v rámci kandidátní listiny.
Studie se věnuje volbám do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (PS PČR) v červnu roku 2006 a zahrnuty jsou jen ty strany, které ve volbách uspěly, tedy zasedly v Poslanecké sněmovně. Konkrétně se jedná o Občanskou demokratickou stranu (ODS), Českou stranu sociálně demokratickou (ČSSD), Komunistickou stranu Čech a Moravy (KSČM), Křesťanskou a demokratickou unii – Československou stranu lidovou (KDU-ČSL) a Stranu zelených (SZ, též Zelení). Zkoumaným prostorem bude Česká republika rozdělená na úroveň obcí. K této úrovni budou vztaženy výsledky preferenčního hlasování (podíly preferenčních hlasů jednotlivých kandidátů na ziscích svých stran), které pocházejí z databáze Českého statistického úřadu známé pod doménou Volby.cz.
Základní metodou práce je interpretace vytvořených volebních map, podobně jako u prvotních studií v této oblasti, která byla založena na prosté analýze kartogramů a tabulek (Tailor, Johnston 1979: 278). Kartogram je mapa s dílčími územními celky, do kterých jsou plošným způsobem znázorněna statistická data většinou geografického charakteru, respektive jejich relativní hodnoty (Kaňok 1999). Srovnání takových map umožňuje získat představu o vzájemných vztazích jednotlivých subjektů (viz Hendl 2006: 96). Tyto mapy nám tedy umožní získat lepší přehled o podobě volební podpory stran, dále o podpoře jednotlivých kandidátů a poskytnou základ pro popis těchto jevů.
Rozdělení obcí do intervalů v kartogramech bylo provedeno na základě kvantilů.[2] Hodnoty v každém kartogramu jsou rozděleny do pěti skupin, v každé je tedy přibližně jedna pětina obcí. Mimo to, že kvantily poskytují velmi cenný popis variability výběrového souboru, tak zároveň umožňují srovnávat mapy vytvořené pro různé strany, protože každá mapa znázorňuje v podstatě totéž, jen v různé intenzitě dané samotnou podporou toho kterého kandidáta. Informace znázorněné kartogramy budou doplněny také kartodiagramy popisujícími absolutní podporu jednotlivých kandidátů. Kartodiagram je podobně jako kartogram statistickou mapou, ale na rozdíl od něj slouží především pro prezentaci statistických údajů v absolutní podobě (Kaňok 1999).

2. Volební systém se zřetelem na princip preferenčního hlasování
Volby do Poslanecké sněmovny se konají dle zásad poměrného zastoupení, zakotvených v ústavě (článek 18 Ústavy ČR). Nejdůležitějšími prvky poměrného volebního systému jsou volební formule, velikost obvodů, volební klauzule (včetně přirozeného prahu) a počet a charakter skrutinií (Lebeda 2001: 426-428). Politické strany podávají v každém ze 14 volebních obvodů, totožných s vymezením krajů, vázané kandidátní listiny, na kterých může být zapsáno maximálně tolik kandidátů, kolik určuje volební zákon. Kandidáti jsou na hlasovacím lístku seřazeni v pořadí určeném stranou a kromě jmen kandidátů jsou na lístku vytištěny také informace o jejich věku, povolání, obci trvalého pobytu a stranické příslušnosti (Volební zákon ČR).
Voliči realizují své rovné, tajné a přímé volební právo[3] odevzdáním hlasů v průběhu určené doby. Tyto hlasy jsou pak na úrovni volebních obvodů přepočteny na mandáty pomocí d’Hondtova volebního dělitele[4] v jediném skrutiniu, do něhož jsou připuštěny pouze ty politické strany nebo uskupení, které překonaly 5% volební klauzuli v rámci celé České republiky (Volební zákon ČR).
Protože charakter kandidátních listin není přísně vázaný, může volič pomocí dvou fakultativních preferenčních hlasů, které není možné kumulovat, „posouvat“ kandidáty v pořadí na kandidátní listině. K posunu kandidáta ovšem dochází pouze tehdy, pokud je více než 7 % hlasovacích lístků ze všech pro stranu odevzdaných hlasů v obvodu opatřených preferenčními hlasy pro kandidáta, bez jakéhokoli požadavku na podíl voličů strany využívajících tuto možnost. Po volbách v roce 2006 byl novelou volebního zákona (zákon č. 480/2006 Sb.) zvýšen počet preferenčních hlasů na 4 a zároveň snížena hranice získaných preferenčních hlasů pro posun kandidáta na 5 % preferenčních hlasů pro kandidáta z hlasů strany ve volebním obvodu.
Tento proces ovšem není považován za zcela odpovídající ústavnímu článku o rovném volebním právu, protože narušuje rovnost šancí kandidátů v různých krajích na zvolení skrze preferenční hlasy, neboť pravděpodobnost zisku potřebného množství preferenčních hlasů je v malých krajích daleko vyšší než ve velkých (Lebeda 2004: 244-245). Taková situace je zapříčiněna měnícím se počtem jmen na kandidátce v závislosti na velikosti volebního obvodu, zatímco počet preferenčních hlasů zůstává stejný. Na druhou stranu je nutné brát v úvahu, že nejde jen o počet preferencí pro daného kandidáta, ale také počet nabízených mandátů. V malém kraji tak může mít kandidát větší šanci získat více preferenčních hlasů, ale ty mu nemusí napomoci k mandátu.

3. Výsledky preferenčního hlasování
Preferenční hlasování je prvkem spojujícím podporu jednotlivých kandidátů s podporou strany. Samotné preferenční hlasovaní je daleko více založeno na vlivu osoby kandidáta oproti vlivu, jaký lze očekávat od podpory vycházející z „ideologické sympatie“ vůči politické straně.
Celkem bylo kandidátům na listinách vybraných stran uděleno 1 808 823 preferenčních hlasů, což znamená 17,98 % z maximálního možného počtu preferenčních hlasů (viz tabulka č. 1). Ovšem i pro posuny na kandidátních listinách se proporce preferenčních hlasů počítají z hlasů odevzdaných pro stranu a nikoli z maximálního počtu preferenčních hlasů. Protože ale není dovoleno tyto hlasy kumulovat, nemůže žádný kandidát dosáhnout více než 100 %. Z celkové sumy hlasů představuje teoreticky maximální možný počet hlasů označených preferencí pro kandidáta téměř 36 %. Volební statistika nijak nesleduje, zda byl volební lístek označen jednou nebo dvěma preferencemi, proto nemůžeme přesně určit, kolik voličů vlastně nějakou preferenci udělilo. Podíl takových voličů se pohybuje od spodní hranice dané podílem preferenčních hlasů ze všech možných preferencí a horní hranicí, kterou určuje podíl preferencí z hlasů odevzdaných pro stranu.

Tabulka č. 1. Výsledky preferenčního hlasování ve volbách do PS PČR v roce 2006 v ČR.

politická

strana

preferenční

hlasy

hlasy pro kandidátní

listinu celkem

podíl z možných

preferencí

podíl preferencí

z hlasů

ODS

639 834

1 892 475

16,90

33,81

ČSSD

567 087

1 728 827

16,40

32,80

KSČM

258 097

685 328

18,83

37,66

KDU-ČSL

202 701

386 706

26,21

52,42

SZ

141 104

336 487

20,97

41,93

celkem

1 808 823

5 029 823

17,98

35,96

Zdroj: Volby.cz; vlastní výpočty

Největší absolutní množství preferenčních hlasů přirozeně získala nejsilnější strana, tedy ODS, a ostatní strany se za ní seřadily tak, jako se seřadily ve svém celkovém volebním zisku. Největší podíl preferenčních hlasů ve vztahu k celkovému počtu odevzdaných hlasů pro stranu vykazovala KDU-ČSL. Tento podíl se pohyboval minimálně od 26,21 %, to pokud by každý volič, který využil možnosti preferenčního hlasování, použil obě preference, po více než 50 % v případě, že by všichni voliči strany použili po jednom preferenčním hlasu (viz tabulka č. 1). Mezi voliči Strany zelených bylo využití preferenčních hlasů téměř o 1/5 nižší než v případě KDU-ČSL. Velmi podobných hodnot dosáhlo preferenční hlasování u elektorátu ODS, ČSSD a KSČM, když bylo využito mezi 16 až 19 % všech možných preferencí.

4. Kandidáti ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2006
Sledované strany zapsaly na své kandidátní listiny celkem 1 708 kandidátů, přičemž každá ze stran k tomuto počtu přispěla téměř rovným dílem, sumou přibližně 340 kandidátů. Rozmístění jednotlivých kandidátů v prostoru naznačuje mapa č. 1. Nejvíce kandidátů pocházelo z velkých měst. Po vyloučení Prahy se obcí s největším počtem kandidátů stalo Brno, kde mělo své trvalé bydliště 54 kandidátů, z nichž ale téměř polovina byla zapsána na kandidátní listině Strany zelených. Více než 20 kandidátů pocházelo z Ostravy, Plzně, Olomouce a Prahy (zde jde ale pouze o kandidáty pro jiné volební kraje než Prahu).
Kandidáti všech sledovaných stran současně kromě již zmíněných měst a obcí působí také v dalších 27 obcích, přičemž se jedná především o zbylá krajská města a dále o města okresní, případně o největší z obcí s úřadem s rozšířenou působností (ORP). V těchto 32 obcích působí celkem téměř 450 kandidátů sledovaných stran, tedy více než čtvrtina z celkového počtu. Při vědomí, že 32 obcí představuje 0,5 % z celkového počtu těchto územních jednotek, lze říci, že jde o poměrně významnou územní koncentraci. V dalších 200 obcích, kde podle administrativních záznamů žije více než jeden kandidát sledovaných stran, se nachází 660 kandidátů, s tím, že v některých případech se jedná o kandidáty jediné strany (viz mapa č. 1). Ve 420 obcích lze identifikovat případ, kdy je sídlo zastoupeno jen jedním kandidátem zapsaným na kandidátní listině.

Mapa č. 1. Lokalizace obce trvalého bydliště kandidátů vybraných stran ve volbách do PS PČR v roce 2006.


5. Kandidáti ODS
Všichni lídři krajských kandidátních listin ODS deklarovali trvalé bydliště na území volebního obvodu, ve kterém kandidovali. Poměrně zajímavým je fakt, že většina kandidátů nepocházela z center volebních obvodů. S výjimkou Středočeského kraje, který nemá své centrum na území volebního obvodu,[5] pocházelo z obcí mimo centrum celkem šest kandidátů, někteří z nich dokonce v rámci kraje z velmi odlehlých míst. Petr Nečas byl lídrem ve Zlínském kraji, přestože pochází z Rožnova pod Radhoštěm, který lze ve srovnání s jinými městy považovat za spíše okrajové sídlo rámci kraje. Podobně Miroslava Němcová vedla kandidátku na Vysočině z neméně periferního Žďáru nad Sázavou. Ze srovnání lídrů bydlících ve správním středisku kraje s těmi, kteří pocházejí z jiných obcí v rámci kraje, se ukazuje, že tato charakteristika nemá významnější vliv na podporu lídra. Na jedné straně získávají kandidáti z jiných obcí, než je centrum obvodu, relativně nízký podíl hlasů v centru, ale významnější podíl v ostatních obcí kraje, zatímco podpora kandidátů z centra vykazuje opačné tendence.
Již první předkládaná mapa podpory kandidátů (viz mapa č. 2) ukazuje, jaký vliv má místo kandidátova bydliště na zisk preferenčních hlasů. Podpora lídrů většinou není nějak silně ukotvena k obci bydliště a velmi často dosahuje vysoké hodnoty i v místech od něj poměrně vzdálených. To je dáno především tím, že ve velké většině se jedná o celostátně či alespoň regionálně známé osobnosti – poslance, senátory, starosty měst (viz tabulka č. 2). Tmavší barva znázorňující vyšší podporu kandidáta jasněji obklopuje snad jen Náchod, který je bydlištěm hlavní osobnosti kandidátky v Královéhradeckém kraji Zdeňky Horníkové. Zvláštní podobu vykazuje podpora lídra středočeské kandidátky Vlastimila Tlustého, která poměrně zřetelně rozděluje volební obvod na západní a východní polovinu. Tato situace je nejspíše podmíněna rolí Prahy jako přirozeného centra tohoto kraje a zároveň „bariéry“ mezi protilehlými částmi Středočeského kraje.

Mapa č. 2. Rozmístění kandidátů ODS ve volbách do PS PČR v roce 2006 a počty jejich preferenčních hlasů


Vyšší podporu v okolí svého bydliště mají také Petr Gandalovič v Ústeckém kraji, Tom Zajíček v Jihočeském, Petr Nečas ve Zlínském kraji a Miroslava Němcová na Vysočině, ovšem ve všech případech nalezneme další obce s výraznou podporou těchto kandidátů, „roztroušené“ po území celého volebního obvodu.
V případě Plzeňského, Karlovarského, Libereckého, Pardubického a Moravskoslezského kraje jen těžko nalezneme nějaký zřetelnější vzorec utváření podpory lídra. Zcela výjimečným je pak Jihomoravský kraj, kde lídr místní kandidátky Václav Mencl získal mimo Brno jen velmi malé procento preferenčních hlasů.
Kruhové grafy v mapě č. 2 znázorňují absolutní počet preferenčních hlasů získaných jednotlivými kandidáty a jasně dokládají, že v každém volebním obvodu je jen několik silných kandidátů kumulujících velké množství preferenčních hlasů na území celého kraje. Současně existuje i celá řada kandidátů, kteří získávají daleko méně preferencí, z nichž většina pochází z místa bydliště a jeho okolí. V případě menších volebních obvodů, jako jsou Karlovarský, Liberecký či Pardubický, nenalezneme žádného dominujícího kandidáta, ale spíše několik slabších, jejichž podpora je oproti lídrům ostatních krajů velmi nízká. Výjimečnost Jihomoravského kraje již byla zmíněna, ale je nutno dodat, že nejsilnějším kandidátem, alespoň co se týká preferenčních hlasů, byla Daniela Filipi, umístěná na kandidátce až jako číslo osm.

Tabulka č. 2. Lídři kandidátek ODS ve volebních obvodech ve volbách do PS PČR v roce 2006.

volební obvod

jméno

věk

povolání

bydliště

počet

preferencí

podíl

preferencí

Praha

Mirek Topolánek

50

politik

Praha

36 645

23,10

Středočeský kraj

Vlastimil Tlustý

50

poslanec

Slaný

11 057

9,10

Jihočeský kraj

Tom Zajíček

57

poslanec

Písek

4 369

7,06

Plzeňský kraj

Jiří Pospíšil

30

poslanec

Plzeň

6 937

13,16

Karlovarský kraj

Miloš Patera

44

poslanec

Karlovy Vary

3 033

12,33

Ústecký kraj

Petr Gandalovič

41

primátor

Ústí nad Labem

22 889

35,12

Liberecký kraj

Tomáš Hasil

44

poslanec

Liberec

2 567

6,14

Královéhradecký kraj

Zdeňka Horníková

53

poslankyně

Náchod

5 073

9,10

Pardubický kraj

Ladislav Libý

52

starosta

Chrudim

2 538

5,57

Vysočina

Miroslava Němcová

53

poslankyně

Žďár nad Sázavou

7 653

20,04

Jihomoravský kraj

Václav Mencl

63

urbanista

Brno

5 199

5,57

Olomoucký kraj

Ivan Langer

39

poslanec

Olomouc

9 731

19,24

Zlínský kraj

Petr Nečas

41

poslanec

Rožnov pod Radh.

11 153

22,00

Moravskoslezský kraj

Martin Říman

45

poslanec

Frýdek-Místek

13 180

15,36

Zdroj: Volby.cz; vlastní výpočty

6. Kandidáti ČSSD
Poněkud jiný příklad v lokalizaci kandidátů představuje ČSSD, protože strategie ve výběru lídrů pro jednotlivé volební obvody byla značně odlišná od předchozí ODS. Sociální demokracie se snažila nabízet voličům ve všech krajích především mediálně velmi známé osoby, a když v některém volebním obvodu kandidát s takovým profilem neexistoval, pak byl dodán z jiného volebního obvodu. Tímto způsobem se objevili na prvních místech kandidátních listin předseda strany a premiér Jiří Paroubek v Ústeckém kraji, místopředseda a ministr Zdeněk Škromach ve Zlínském kraji, ministři Vítězslav Jandák v Jihočeském kraji, František Bublan na Vysočině a David Rath v Praze (viz tabulka č. 3). Jedinou výjimkou byl poměrně neznámý Cyril Zapletal, nominovaný jako lídr kandidátky pro Liberecký kraj.
Příklad ČSSD tak poměrně přesvědčivě ilustruje logiku utváření podpory „importovaných“ kandidátů, tedy těch, kteří mají místo svého trvalého bydliště mimo volební obvod, ve kterém kandidují. Podpora takových kandidátů je prostorově poměrně homogenní s náhodnými odchylkami (viz mapa č. 3). Jejich podpora je také (s výjimkou podpory Cyrila Zapletala v Libereckém kraji) výrazně vyšší než v případě domácích osobností. Takové uspořádání nemusí být nutně způsobeno jen vlivem všeobecné známosti těchto kandidátů, ale také tím, že stojí nad regionálními „konflikty“ a žádný z voličů je nemůže předem obviňovat, že budou „nadržovat“ své oblasti, protože ta neleží v rámci obvodu. Na druhou stranu ale mohou být mírně diskvalifikováni právě tím, že v žádném určitém místě nejsou považováni za osobnosti, které budou řešit problémy onoho místa.

Mapa č. 3. Rozmístění kandidátů ČSSD ve volbách do PS PČR v roce 2006 a počty jejich preferenčních hlasů.


Konkrétními příklady mohou být podpora Jiřího Paroubka v Ústeckém kraji, jehož poměrně vysoká podpora je logická vzhledem k tomu, že šlo o nejčastěji zmiňované jméno v médiích (Mediainfo), a nižší, ovšem stále relativně homogenní podpora Zdeňka Škromacha ve Zlínském a Vítězslava Jandáka v Jihočeském kraji.
Velmi podobná podpoře těchto lídrů je rovněž podpora Bohuslava Sobotky v Jihomoravském kraji a Libora Zaorálka v kraji Moravskoslezském. V jejich případě patrně převažuje celostátní známost nad lokální, a proto ani jejich podpora není příliš ukotvena v konkrétní lokalitě. Naproti tomu ostatní domácí kandidáti, tedy ti s obcí trvalého bydliště uvnitř volebního obvodu, koncentrují svou podporu okolo svého domova. Dobrými příklady jsou podpora Milana Urbana v okolí Čáslavi ve Středočeském kraji, dále podíl preferenčních hlasů pro Radko Martínka v okolí Moravské Třebové v Pardubickém kraji, Miroslava Vlčka v okolí Konic v Olomouckém kraji či pro Václava Votavu v okolí Stříbra v Plzeňském kraji. V tomto bodě stojí určitě za zmínku skutečnost, že Václav Votava spolu s Jaroslavem Fialou z Karlových Varů, Hanou Orgoníkovou z Hradce Králové a Lubomírem Zaorálkem z Ostravy jsou jedinými kandidáty strany, kteří pocházejí přímo z centra volebního obvodu. Velký rozptyl podpory těchto kandidátů ale ukazuje, že to, zda kandidát pochází či nepochází z centra, hraje pro jeho podporu jen velmi malou roli.

Tabulka č. 3. Lídři kandidátek ČSSD ve volebních obvodech ve volbách do PS PČR v roce 2006.

volební obvod

jméno

věk

povolání

bydliště

počet

preferencí

podíl

preferencí

Praha

David Rath

40

ministr

Hostivice

19 928

26,06

Středočeský kraj

Milan Urban

47

ministr

Čáslav

10 796

11,33

Jihočeský kraj

Vítězslav Jandák

58

ministr

Praha

13 688

26,62

Plzeňský kraj

Václav Votava

49

poslanec

Stříbro

3 277

7,15

Karlovarský kraj

Jaroslav Fiala

50

vysokošk. učitel

Karlovy Vary

2 628

11,71

Ústecký kraj

Jiří Paroubek

53

premiér

Praha

31 779

47,83

Liberecký kraj

Cyril Zapletal

56

poradce gen. řed.

Praha 5

1 927

6,10

Královéhradecký kraj

Hana Orgoníková

59

poslankyně

Hradec Králové

4 134

9,27

Pardubický kraj

Radko Martínek

49

ministr

Mor. Třebová

5 027

11,14

Vysočina

František Bublan

55

ministr

Vev. Bítýška

6 206

12,72

Jihomoravský kraj

Bohuslav Sobotka

34

ministr

Slavkov u Brna

24 448

24,37

Olomoucký kraj

Miroslav Vlček

45

poslanec

Konice

4 950

8,37

Zlínský kraj

Zdeněk Škromach

49

vicepremiér

Rohatec

10 863

20,40

Moravskoslezský kraj

Lubomír Zaorálek

49

předseda PS

Ostrava

24 754

20,01

Zdroj: Volby.cz; vlastní výpočty

7. Kandidáti KSČM
Podpora kandidátů KSČM není plně shodná s předchozím schématem patrným v případě ODS a ČSSD. Podobně jako v případě ODS pochází všichni lídři ze svého volebního obvodu a opět většinou z jiných obcí než je centrum kraje (viz tabulka č. 4). Celkem v devíti obvodech nepocházejí lídři z centra volebního obvodu a prostorová struktura jejich voličské základny je odlišná. S výjimkou Jihočeského a částečně Jihomoravského kraje, kde kandidovali současný a bývalý předseda strany Vojtěch Filip a Miroslav Grebeníček, se na kandidátkách nenachází žádný výrazný kandidát, který by získával vyšší podíly preferenčních hlasů na území celého volebního obvodu (viz mapa č. 4). Také zmínění kandidáti mají výrazně vyšší podporu v okolí svého bydliště, tedy v okolí Českých Budějovic a Mikulova.

Mapa č. 4. Rozmístění kandidátů KSČM ve volbách do PS PČR v roce 2006 a počty jejich preferenčních hlasů.


Obvykle se v kraji nachází několik srovnatelně silných kandidátů a lídr získává preferenční hlasy stejně jako ostatní kandidáti především v okolí svého bydliště. Navíc obvykle získává přibližně stejné nebo dokonce menší procento hlasů než další kandidáti na listině. Tato lokální podpora lídrů je patrná především v okolí Mladé Boleslavi, Hrotovic, Opavy, Olomouce i dalších sídel uvedených jako obce trvalého bydliště lídra. Zvláště patrný je tento vzorec vytváření osobní podpory kandidáta ve Zlínském kraji, kde ani pozice v čele kandidátní listiny nezaručila Vlastislavu Antolákovi zvolení do Poslanecké sněmovny. Tento kandidát si na rozdíl od ostatních kolegů na kandidátní listině ve volebním obvodu nedokázal zajistit významnější podporu ani v místě svého bydliště. Důkazem je náznak poměrně světlého odstínu červené na Vsetínsku v mapě č. 8, zatímco Vladimír Koníček z Boršic nedaleko Uherského Hradiště získal ve svém okolí významnější podíl hlasů, a získal tak mandát na úkor nominovaného lídra.
Pozoruhodné je také povolání kandidátů. Mezi lídry jsou sice většinou poslanci, ovšem nejedná se o jména, která by se nějak často objevovala v médiích (Mediainfo). Někteří se před zvolením nemohli svým povoláním příliš zviditelnit, jednalo se totiž například o učitele či předsedu zemědělského družstva.

Tabulka č. 4. Lídři kandidátek KSČM ve volebních obvodech ve volbách do PS PČR v roce 2006.

volební obvod

jméno

věk

povolání

bydliště

počet

preferencí

podíl

preferencí

Praha

František Beneš

61

zeměměřič

Praha

1 400

5,39

Středočeský kraj

Stanislav Grospič

41

poslanec

Mladá Boleslav

3 767

9,42

Jihočeský kraj

Vojtěch Filip

51

poslanec

Čes. Budějovice

6 838

30,32

Plzeňský kraj

Ivana Levá

55

učitelka

Starý Plznec

2 387

11,76

Karlovarský kraj

Pavel Hojda

53

poslanec

Cheb

1 898

18,68

Ústecký kraj

Josef Šenfeld

44

poslanec

Hoštka

2 288

7,60

Liberecký kraj

Josef Vondruška

58

zaměstnanec

Liberec

1 676

13,50

Královéhradecký kraj

Soňa Marková

43

poslankyně

Náchod

2 396

14,06

Pardubický kraj

Václav Snopek

54

sociolog

Pardubice

1 763

10,38

Vysočina

Pavel Kováčik

50

poslanec

Hrotovice

3 150

15,56

Jihomoravský kraj

Miroslav Grebeníček

59

poslanec

Mikulov

9 696

23,17

Olomoucký kraj

Alexender Černý

53

poslanec

Olomouc

2 511

10,24

Zlínský kraj

Vlastislav Antolák*

64

poslanec

Vsetín

1 613

8,96

Moravskoslezský kraj

Miroslav Opálka

53

poslanec

Opava

3 209

7,53

* neúspěšní kandidáti; zdroj: Volby.cz; vlastní výpočty

8. Kandidáti KDU-ČSL
KDU-ČSL disponuje volební podporou především na Moravě, Vysočině a částečně v jižních a východních Čechách, což se velmi výrazně projevuje především v absolutních počtech preferenčních hlasů, kdy velikost kruhových grafů v mapě č. 5 výrazně odděluje oblasti s významnější podporou strany od oblastí, kde jde o spíše marginální subjekt. Takto jsou rozlišeny i oblasti podpory a marginality v rámci volebních obvodů. Například v Královéhradeckém kraji se silnější kandidáti nacházejí jen ve východní části obvodu a podobná situace je také v Pardubickém kraji. V obou těchto obvodech je uvedená situace alespoň částečně dána tím, že na čelných místech kandidátních listin jsou zapsáni právě kandidáti z těchto oblastí. V Královéhradeckém kraji je to Jiří Hanuš z Červeného Kostelce, v Pardubickém kraji Pavel Severa z Litomyšle (viz tabulka č. 5).

Mapa č. 5. Rozmístění kandidátů KDU-ČSL ve volbách do PS PČR v roce 2006 a počty jejich preferenčních hlasů.


Při pohledu na místo bydliště kandidátů odhalíme jednoho „importovaného“ kandidáta, kterým je Jiří Kubínek z České Třebové, který kandidoval v Ústeckém kraji.[6] Podoba jeho podpory příliš neodpovídá tezi odvozené z příkladu lídrů ČSSD kandidujících mimo „svůj“ obvod. I v tomto případě je sice podpora lídra poměrně homogenní s náhodnými odchylkami, ovšem ve srovnání s podporou ostatních lídrů KDU-ČSL v jiných krajích i s podporou „importovaných“ lídrů ČSSD je velmi nízká. Podobně nízká je už jen v případě Libora Ambrozka v Jihomoravském kraji, který přirozeně vzhledem k velikosti Jihomoravského kraje nemohl ze svého „periferního“ bydliště v Hodoníně příliš oslovit voliče na celém území kraje, přičemž svou roli sehrála především jeho velmi nízká podpora v Brně, ve kterém je koncentrována velká část voličů v obvodu.
I v případě podpory lídrů KDU-ČSL můžeme vysledovat některé specifické prvky. Především jde o vyšší podporu lídra v domácím prostředí a pak také v místech, kde se nenachází žádný další výrazný kandidát strany. Tento vzorec je patrný především v oblastech s nižší podporou strany, kde nemůže poskytnout dostatek kvalitních kandidátů, jako je tomu například v Ústeckém či Karlovarském kraji. Opačnou situaci lze pozorovat v Jihomoravském či Zlínském kraji a na Vysočině, kde se nachází celá řada poměrně silných kandidátů v různých místech volebního obvodu.

Tabulka č. 5. Lídři kandidátek KDU-ČSL ve volebních obvodech ve volbách do PS PČR v roce 2006.

volební obvod

jméno

věk

povolání

bydliště

počet

preference

podíl

preferencí

Praha

Cyril Svoboda

49

ministr

Praha

6 450

40,54

Středočeský kraj

Vlasta Parkanová

54

poslankyně

Sezimovo Ústí

5 451

36,09

Jihočeský kraj

Miroslav Kalousek

45

poslanec

Bechyně

5 510

39,88

Plzeňský kraj

Jaroslav Lobkowicz*

63

poslanec

Plzeň

2 622

32,10

Karlovarský kraj

Jana Křížová*

47

zdravotní sestra

Cheb

571

24,18

Ústecký kraj

Jiří Kubínek*

49

náměstek min.

Česká Třebová

466

11,14

Liberecký kraj

Jaromír Drábek*

41

prezident HK

Jablonec nad N.

1 208

26,46

Královéhradecký kraj

Jiří Hanuš

58

poslanec

Červ. Kostelec

2 410

24,23

Pardubický kraj

Pavel Severa

41

poslanec

Litomyšl

3 098

25,79

Vysočina

Jan Kasal

54

poslanec

Žďár nad Sáz.

5 408

32,20

Jihomoravský kraj

Libor Ambrozek

39

poslanec

Hodonín

5 981

17,63

Olomoucký kraj

Tomáš Kvapil

50

poslanec

Olomouc

4 298

31,13

Zlínský kraj

Michaela Šojdrová

42

poslankyně

Kroměříž

5 817

27,92

Moravskoslezský kraj

Jiří Carbol

47

náměstek hejt.

Dobrá

4 761

21,71

* neúspěšní kandidáti; zdroj: Volby.cz; vlastní výpočty

9. Kandidáti Strany zelených
Strana zelených je nejmladším, ve volbách „nejméně zkušeným“, a co se týče počtu členů zastoupených v Poslanecké sněmovně, nejmenším ze sledovaných subjektů (Čaloud-Foltýn-Havlík 2006: 23-25). To se odráží také v situaci kandidátů této strany. V žádném z krajů s výjimkou Libereckého a Jihomoravského strana nedisponovala výrazným lídrem, který by kumuloval preferenční hlasy z celé plochy volebního obvodu (viz mapa č. 6). Jejich podpora byla v absolutním vyjádření velmi nízká, což je částečně důsledkem malého zisku hlasů odevzdaných pro stranu, ale jak ukazuje srovnání s podobně „úspěšnou“ KDU-ČSL, také slabou aktivitu voličů Zelených v tomto směru, ačkoliv využili podstatně větší podíl preferenčních hlasů oproti dalším stranám.

Mapa č. 6. Rozmístění kandidátů SZ ve volbách do PS PČR v roce 2006 a počty jejich preferenčních hlasů.


Na prvních místech strany bylo zapsáno hned několik kandidátů s místem bydliště mimo volební obvod (viz tabulka č. 6). Na rozdíl od ČSSD ale nejde o vyjádření nedostatku dostatečně významných kandidátů, ale obecně o nedostatek vhodných osob. Tento problém sice částečně vyřešilo zahrnutí celé řady nezávislých kandidátů, kteří se rekrutovali především z umělecké sféry, případně ze „spřátelených“ organizací občanské společnosti. Plných 120 kandidátů, tedy více než třetina, bylo nezávislých nebo bylo navrženo Stranou pro otevřenou společnost. Mezi lídry byli takovými kandidáty Jiří Dědeček, který navíc na Vysočině kandidoval i přes své bydliště v Praze, Věra Jakubková v Moravskoslezském kraji, František Šulgan ve Zlínském kraji a Stanislav Penc v Královéhradeckém kraji. Kromě Jiřího Dědečka kandidovala mimo své bydliště ještě Eva Tylová, rovněž z Prahy, v Plzeňském kraji. Také zde se ukázalo, že v případě lídra není jeho podpora příliš ovlivněna lokalizací v centru či mimo něj, nebo dokonce samotnou lokalizací v obvodu nebo mimo něj. Dokonce se neprokázal ani vliv toho, zda kandidát pochází z venkovské obce či z města. Novým poznatkem, který nemohl vyplynout z pohledu na výsledky preferenčního hlasování ostatních stran, je to že, podpora nezávislých kandidátů zapsaných na listině strany je srovnatelná s podporou stranických kandidátů.

Tabulka č. 6. Lídři kandidátek SZ ve volebních obvodech ve volbách do PS PČR v roce 2006.

volební obvod

jméno

věk

povolání

bydliště

počet

preferencí

podíl

preferencí

Praha

Martin Bursík

46

ekol. poradce

Praha

6 741

22,33

Středočeský kraj

Olga Zubová

46

ředitelka galerie

Kutná Hora

1 347

7,24

Jihočeský kraj

Dana Kuchtová*

44

učitelka

Český Krumlov

794

7,97

Plzeňský kraj

Eva Tylová*

46

konzultantka

Praha

872

10,20

Karlovarský kraj

Pavel Žlebek*

62

podnikatel-ekolog

Karlovy Vary

414

8,99

Ústecký kraj

Přemysl Rabas

42

ředitel zooparku

Chomutov

2 781

24,59

Liberecký kraj

Petr Pávek*

43

starosta

Jindřich. pod Sm.

3 603

34,90

Královéhradecký kraj

Stanislav Penc*

36

ochránce lid. práv

Staré Hrady

1 546

15,60

Pardubický kraj

Pavel Křivka*

45

překladatel

Pardubice

431

5,03

Vysočina

Jiří Dědeček*

53

písničkář

Praha

855

12,65

Jihomoravský kraj

Ondřej Liška

28

poradce v EP

Brno

2 795

14,80

Olomoucký kraj

Pavel André*

42

lékař

Olomouc

1 055

11,47

Zlínský kraj

František Šilhan*

49

místostarosta

Rožnov pod Radh.

954

11,76

Moravskoslezský kraj

Věra Jakubková

41

ved. ekol. vých.

Ostrava

1 349

10,17

* neúspěšní kandidáti; zdroj: Volby.cz; vlastní výpočty

Závěr
Tento článek se věnoval analýze kandidátních listin a preferenčního hlasování v českých parlamentních volbách v roce 2006 z pohledu volební geografie, přičemž cílem bylo odpovědět na otázku, jak jsou kandidáti jednotlivých sledovaných stran rozloženi v prostoru a jakou získávají podporu pro svou osobu v rámci kandidátní listiny.
Zkoumaným prostorem byla Česká republika rozdělená na úroveň obcí a studie se věnovala volbám do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které se konaly v červnu roku 2006. Zahrnuty byly jen ty strany, které ve volbách uspěly, tedy překročily omezovací klauzuli a získaly zastoupení v Poslanecké sněmovně.
Sledované strany z velké části nominují své kandidáty pocházející ze stejných míst, kterými jsou zpravidla okresní města, případně obce s úřadem s rozšířenou působností, a jen v ojedinělých případech a spíše mezi kandidáty s vyššími pořadovými čísly proti nim nestojí žádný konkurent konkurenčních stran či strany.
Z informací uvedených na předchozích stranách vyplývá několik poměrně obecných závěrů. V první řadě se ukázalo, že pro výši podpory není podstatné, zda lídr pochází z centra obvodu či z jiné obce, a vlastně ani není důležité, zda pochází přímo z daného obvodu a zda je jeho stranická příslušnost pevně svázána se stranou, za kterou kandiduje. V případě lídrů s bydlištěm mimo daný volební obvod se nemusí lišit výše jejich osobní podpory, odlišné je ale její prostorové rozmístění. Zatímco domácí kandidáti mají svou podporu koncentrovanou především okolo svého bydliště, „importovaní“ lídři mají poměrně homogenní podporu v prostoru celého volebního obvodu, jejíž výše závisí především na tom, o jak známé osobnosti jde. Tomuto vzorci se částečně přibližují i mediálně velmi dobře známí „domácí“ kandidáti. Je třeba také zdůraznit, že všechny strany zaznamenávají značně nerovnoměrnou podporu svých lídrů, zatímco rozdíly mezi stranami nejsou příliš významné.

Poznámky / Notes

[1] Kontakt: Institut pro srovnávací politologický výzkum/Katedra politologie, Fakulta sociálních studií Masarykovy Univerzity, Joštova 10, 602 00 Brno; e-maily: pvoda@fss.muni.cz; pink@fss.muni.cz.
[2] Kvantily jsou ve statistice čísla (hodnoty), která dělí soubor seřazených (například naměřených) hodnot na několik stejně velkých částí. Kvantil je tedy míra polohy rozdělení pravděpodobnosti náhodné veličiny. (Hendl 2006)
[3] Čtvrtou ústavně zakotvenou vlastností volebního práva je jeho všeobecnost, tj. volit mohou všichni svéprávní občané České republiky starší 18 let (článek 18 Ústavy ČR).
[4] Principem metody je dělení odevzdaných hlasů celými čísly počínaje jednou do doby než je možné seřadit tolik největších podílů, kolik je rozdělováno mandátů (Havlík 2004: 121; článek 50 Volebního zákona ČR).
[5] Krajský úřad má sídlo v Praze.
[6] Tento přesun se zdá na základě dostupných informací poměrně nelogický; Kubínek byl zastupitelem v České Třebové, vystudoval Vysokou školu technickou v Liberci a působil na ministerstvech v Praze, žádný významnější vztah k Ústeckému kraji ale nenalezneme.

Literatura / Bibliography

Literatura
Čaloud, D. – Foltýn, T. – Havlík, V. (2006): Politické strany a jejich systém v období 2002–2006, in: D. Čaloud – T. Foltýn (eds): Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2006, Brno, CDK.
Havlík, V. (2004): Systémy poměrného zastoupení, in: R. Chytilek – J. Šedo (eds): Volební systémy, Brno, IIPS.
Hendl, J. (2006): Přehled statistických metod zpracování dat. Analýza a metaanalýza dat, Praha, Portál.
Kaňok, J. (1999): Tématická kartografie, Ostrava, Ostravská univerzita.
Kostelecký, T. (1993). Geografie voleb jako součást politické geografie, disertační práce, Praha, Univerzita Karlova.
Kyloušek, J. (2007): České parlamentní volby 2006: analýza kandidátních listin, Politologický časopis, roč. XIV, č. 1, s. 79-92.
Lebeda, T. (2001): Hlavní proměnné proporčních volebních systémů, Sociologický časopis, roč. XXXVII, č. 4, s. 425-448.
Lebeda, T. (2003): Vybrané dopady volební reformy, in: L. Linek (ed.): Volby do Poslanecké sněmovny 2002, Praha, Sociologický ústav AV ČR.
Morkes, J. (2007): Analýza preferenčního hlasování ve volbách do PSP ČR, bakalářská práce, Brno, Masarykova univerzita.
Taylor, P. J. – Johnston, R. J. (1979): Geography of Elections, London, Croom Helm.
Voda, P. (2009): Efekt kandidáta ve volbách v českém prostředí, diplomová práce, Brno, Masarykova univerzita.

Internetové a další zdroje
Český statistický úřad: Volby.cz, volební server Českého statistického úřadu, on-line zdroj (http://www.volby.cz/). [cit. 12. května 2008]
Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky).
Volební zákon ČR (zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů).


2-3 / XI / jaro-léto 2009 / spring-summer 2009Komentáře / CommentariesTisk / PrintDownload



    ISSN 1212-7817

Recenzovaný on-line časopis
vydává Mezinárodní politologický
ústav Fakulty sociálních studií, Masarykova univerzita

A peer-reviewed on-line journal
issued by the International Institute
of Political Science of the Faculty of Social Studies, Masaryk University

    Ročník XVII / Volume XVII (2015)
Archiv/Archive...   
    Hledání / Search
  
    Adresa / Address
    Partneři / Partnership









    Zazařeno v databázích / Abstracting and indexing








 
WEBaction