http://www.fss.muni.cz www.iips.cz
Home O projektu Archiv Autoři Ediční plán Pozvánky na konference Napište nám


1 / XI / zima 2009 / winter 2009Recenze / Book reviewsTisk / PrintDownload

Císař, Ondřej: Politický aktivismus v České republice. Sociální hnutí a občanská společnost v období transformace a evropeizace. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2008, 187 stran, ISBN 978-80-7325-168-0.

Ondřej Novotný



Ondřej Císař představil českému trhu překlad své anglické knihy Politický aktivismus v České republice. Z hlediska politologické diskuze se jedná o zajímavý počin, neboť se prohlubuje debata o charakteru české občanské společnosti a rozšiřují se díla s řadou odlišných přístupů a perspektiv. Vraťme se ale trochu nazpět a vzpomeňme, jak kdysi publikoval Václav Havel svou esej „Moc bezmocných“ (1978), a vzbudil tak u mnohých očekávání, že změna režimu roku 1989 bude doprovázena i demokracií zdola, založené na aktivních, avšak stranicky neangažovaných občanech. Celá léta devadesátá pak byla ve znamení sporu Havel versus Klaus o charakter „občanské společnosti“. Spolu s politiky se ve stejnou dobu přeli i sociální vědci o údajný individualismus a pasivitu lidí v postkomunismu. Mezi zahraničními publikacemi, kam Císařovu knihu také řadíme, je proto dobré zmínit monografii Sandrine Devaux Engagements associatifs et postcomunisme (2005), která přinesla stimulativní pohled zevnitř na aktivismus a fungování českých občanských sdružení. Císařova kniha přináší další vhled do této problematiky, ovšem s jiným přístupem a odlišnými aktéry.
Ondřej Císař pracuje jako institucionalista a v tradici sociálních hnutí navazuje na Charlese Tillyho a Sidneyho Tarrowa. Jak Císař sám zmiňuje, Tilly byl obeznámen s jeho dílčími studiemi a v knize se na něj odkazuje. Nicméně pro přesnější pochopení obsahu Císařovi knihy a jeho rozdílnosti s publikacemi námi zmíněné Sandrine Devaux nebo jiného často odkazovaného autora Adama Fagana, je dobré zmínit i subjektivní pozadí, které jej vedlo ke konstrukci „výzkumné strategie a hodnocení výsledků“ (s. 159). V případě Císaře jde o volbu argumentace založené na konceptu reprezentativní demokracie (Shapiro 2003), kterou staví proti modelu participativní demokracie. V praxi této knihy to ovšem znamená, že Císař sledoval jen ty organizace, které by odpovídaly, jak definici sociálního hnutí, tak by rovněž splňovaly předpoklad, že budou nutit politiky k „transparentnímu a odpovědnému jednání“. Nicméně k dosažení tohoto úkolu nepotřebují mobilizovat širší občanskou podporu a budovat aktivní členskou základnu, jak to předpokládají přístupy vycházející z participativní demokracie. Císař své teoretické volby vysvětluje jasně a ve své knize se věnuje typu, který nazývá „transakční aktivismus“.
Kniha Politický aktivismus v České republice se de facto skládá ze dvou částí, navzájem se doplňujících studií. Proto se i po přečtení knihy nabízejí dvě hlavní poznámky.
Začněme poznámkou ohledně pojetí sociálních hnutí. První část obsahuje výběrovou analýzu protestních akcí v České republice. Ondřej Císař zde identifikuje pět nejběžnějších modů (typů) a ty rozebírá. Poměrně překvapivě se ovšem odmítá věnovat masovým mobilizacím řazených k typu „občanské sebeorganizace“, neboť je považuje za epizodické. Proto je nutné si položit otázku, zda-li podnázev knihy odvolávající se na sociální hnutí není jen zavádějící reklamou. Co je to sociální hnutí? Popravdě řečeno, tuto definici zde nenajdeme. Ani to, co by mohlo sociální hnutí v českém prostředí připomínat, zcela konkrétně zde zmíněná iniciativa „Děkujeme, odejděte!“ není do analýzy zařazena, a ustupuje tak ve prospěch „institucionalizovaných“ neziskových organizací. V kontextu knihy je možné pochopit, proč tato petiční akce nebyla zařazena. Přehlédnout již ale nelze, že i pokud se jí Císař chtěl věnovat, narazil by zřejmě na řadu problémů, se kterými se setkal i Charles Tilly, když se snažil, v rámci politické arény, nalézt vysvětlující mechanismus pro protestní jednání v Evropě v letech 1650–1995. Sociální hnutí je totiž zajímavé tím, že neočekávaným způsobem řeší Olsonův paradox o zapojení jedince do kolektivního jednání. Mai 68, Solidárnosc, Enviromentalisté 80. let nebo i dnešní Antiradarové hnutí jsou každé unikátní množstvím a diverzitou účastníků a svým dynamickým průběhem. Teprve v „běhu“ si utváří svou kolektivní identitu, sjednocují cíle, generují své vůdce, a nakonec dosahují úspěchu, nebo zanikají, což jsou prvky, které se zatím přístupům vycházejícím z racionálních předpokladů existence zájmů, cílů a struktury politické příležitosti, stále nepodařilo dostatečně postihnout.
Další poznámku je nutno učinit k druhé části. Zde je Císařovu knihu nutno chápat jako empirickou studii o pozadí fungování institucionalizovaných protestních hnutí v České republice. Zde je detailněji rozpracován problém „transakčního aktivismu“, který Císař považuje za nejcharakterističtější a také nejlépe postihující problematiku mimo klasický participační aktivismus reprezentovaný odbory. Z tohoto hlediska jde o inovativní přístup, ačkoliv o samotném aktivismu odborářů v ČR, na rozdíl od Polska, také příliš mnoho nevíme.
Ohledně aktivismu zde Císař rozvádí zajímavou polemiku s obecně přijímanými argumenty, že zahraniční nadace ufinancovaly středoevropskou společnost k pasivitě, protože organizace, které na nich byly hmotně závislé, musely podřídit svou agendu požadavkům ze Západu. Nejen, že došlo ke snížení radikalismu u jednotlivých organizací, ale nejvážnější kritika v této debatě míří k tomu, že zahraniční aktéři projevili hlubokou kulturní neznalost střední a východní Evropy (SVE) a vynucovali si témata, která byla místnímu prostředí cizí. V hlavním důsledku to znamenalo odliv příznivců, kteří se s jednotlivými požadavky nemohli identifikovat. Císař ovšem argumentuje opačně a píše, že je sice pravda, že zahraniční kapitál ovlivnil místní agendu, ale nemůže být viněn z toho, že by tím způsobil pasivitu nebo se nechoval s respektem k místním potřebám. Císař dále ukazuje, že tyto výtky jsou formulovány především stoupenci participativního modelu demokracie, přičemž nadace, které se v SVE objevily počátkem devadesátých let, fungují podle principů neo-tocquevillovské koncepce reprezentativní demokracie. Ta dala charakter fungování neziskových a lobbyistických skupin v USA v sedmdesátých a osmdesátých letech. A proto je způsob jejich angažování v ČR důsledkem závislosti na předešlých vzorcích jednání (path-dependency) a původního očekávání vývoje v postkomunistických státech. Nejde tedy o chybný kalkul, nicméně jednotlivé nadace byly v pozitivním očekávání, že vývoj půjde tímto směrem. Co zde Císař píše, si bezpochyby lépe uvědomíme, vzpomeneme-li si právě legitimitu, která byla dána oběma stranám sporu Havel versus Klaus o charakter občanské společnosti v tehdejší době.
Na závěr bychom proto dodali, že pro nás kniha Politický aktivismus v České republice skrývá ve svém obsahu něco jiného, než co zpočátku očekáváme podle názvu. S některými volbami, které jsou učiněny v rámci knihy, se musíme smířit, jelikož odpovídají podmínkám, za jakých kniha vznikala. Nicméně to je velmi malá daň za velmi zajímavé čtení, kde i teorie a problematizace aktivismu je příjemným způsobem doprovázena praktickými příklady o tom, jak se dělá politika v neziskových organizacích. Císařova kniha se tak bezpochyby řadí mezi referenční monografie na téma výzkumu aktivismu v České republice.

Poznámky / Notes

Kontakt: Université Libre de Bruxelles (U.L.B.) Cevipol, Institut de sociologie, Avenue Jeane 45, CP 1241050 Bruxelles; e-mail: onovotny@ulb.ac.be.


1 / XI / zima 2009 / winter 2009Recenze / Book reviewsTisk / PrintDownload



    ISSN 1212-7817

Recenzovaný on-line časopis
vydává Mezinárodní politologický
ústav Fakulty sociálních studií, Masarykova univerzita

A peer-reviewed on-line journal
issued by the International Institute
of Political Science of the Faculty of Social Studies, Masaryk University

    Ročník XVII / Volume XVII (2015)
Archiv/Archive...   
    Hledání / Search
  
    Adresa / Address
    Partneři / Partnership









    Zazařeno v databázích / Abstracting and indexing








 
WEBaction