http://www.fss.muni.cz www.iips.cz
Home O projektu Archiv Autoři Ediční plán Pozvánky na konference Napište nám


2-3 / VIII / jaro-léto 2006 / spring-summer 2006Recenze / Book reviewsTisk / PrintDownload

Stýskalíková, V. – Smekal, H. (eds.): Zahraniční a bezpečnostní politika Slovinska, Chorvatska, Rumunska a vývoj bezpečnostní situace v Bosně a Hercegovině. 1. vydání. Brno: Mezinárodní politologický ústav, 2005, 204 stran, ISBN 80-210-3873

Klára Bratová



Recenzovaná publikace navazuje na sborník, který s názvem Zahraniční a bezpečnostní politika vybraných zemí Balkánu vyšel v Mezinárodním politologickém ústavu v roce 2004. Zatímco výběr analyzovaných zemí první publikace spojovalo téma albánské otázky, mohlo by se na první pohled zdát, že druhý sborník je pouhým doplňkem balkánské mozaiky. Přestože jej sami editoři v úvodu označují za reziduální, domnívám se, že bez tohoto „dodatku“ by analýza zahraniční a bezpečnostní politiky balkánského regionu rozhodně nebyla úplná. Vzhledem k tomu, že se jedná o navazující text, používají autoři ve svých příspěvcích logicky strukturu předešlého sborníku.

Úvodní část se zaměřuje na analýzu zahraniční politiky daného státu, jež je vhodně doplněna stručným historickým exposé. Následující část nabízí shrnutí stádia procesu integrace do mezinárodních organizací (např. OBSE, NATO, EU). Zvláštní pozornost věnují autoři rozboru bezpečnostní politiky jednotlivých států. Kromě oficiální bezpečnostní strategie se zabývají i vývojem ozbrojených sil a zhodnocením stavu armády. Následující část definuje hlavní bezpečnostní problémy a analyzuje jejich možný vývoj, včetně eventuálního dopadu na Českou republiku.

Publikaci otevírá příspěvek Jana Lasáka, studenta bakalářského cyklu politologie a evropských studií na FSS MU, zabývající se slovinskou zahraniční a bezpečnostní politikou. Slovinsko reprezentuje z hlediska euroatlantické integrace nejúspěšnější stát bývalé Jugoslávie, a jeho cesta tak může pro okolní státy sloužit jako příklad hodný následování.

Z příspěvku J. Lasáka čtenář získává pocit, že Slovinsko si svůj příznivější osud jednoduše zasloužilo. Autor textu jakoby pozapomíná na historické vazby na rakousko-uherskou říší a širší historické a geopolitické souvislosti. Ekonomická vyspělost Slovinska pak také jistě souvisela s kumulací hospodářského potenciálu v rámci SFRJ. Významnou skutečností ovlivňující následné směřování byl však především fakt, že Slovinsko bylo v devadesátých letech ušetřeno válečného konfliktu. Autor tento nekonfliktní vývoj připisuje především vysoké míře vzdělanosti, efektivnímu systému veřejných služeb, hospodářské prosperitě a geografické blízkosti západních demokracií. Až následně uvádí etnickou jednotu Slovinska (srov. Stýskalíková – Smekal 2005: 13-14). V kontextu událostí počátku devadesátých let na Balkáně se však domnívám, že to byla právě etnická jednolitost, jež Slovinsku zajistila mírový vývoj. Absence válečného konfliktu pak Slovinsku umožnila velmi rychlý mezinárodněpolitický i hospodářský rozvoj.

Druhý příspěvek Igora Blahušiaka, studenta bakalářského cyklu politologie a mezinárodních vztahů a evropských studií na FSS MU v Brně, shrnuje hlavní rysy zahraniční a bezpečnostní politiky Chorvatska. Úvodní část příspěvku se stručně věnuje válečným událostem devadesátých let, a to především těm, ke kterým došlo na území nového chorvatského státu.

Jak autor dále uvádí, jedním z problémů komplikující mezinárodní pozici Chorvatska za vlády F. Tudjmana byla implicitně deklarovaná neochota spolupracovat s ostatními státy balkánského regionu. (srov. Stýskalíková – Smekal 2005: 58) Problém nedostatečné regionální spolupráce však přetrvává, a to i přesto, že jej Evropská unie (EU) označila za jeden z nutných předpokladů plnoprávného členství.

Autor doplňuje svůj text také analýzou postoje Chorvatska k Mezinárodnímu soudnímu tribunálu pro bývalou Jugoslávii, zvláštní pozornost přitom věnuje fenoménu generála Ante Gotoviny. Skutečnost, že byl Ante Gotovina 7. prosince 2005 zatčen na Kanárských ostrovech, relevanci této analýzy nijak nesnižuje.

Hlavní bezpečnostní problém Chorvatska představují dle autora nevyřešené hraniční spory se Slovinskem a Srbskem a Černou Horou. Přestože autor uvádí, že součástí programu vládní strany Chorvatského demokratického společenství (HDZ) je i nadále nesouhlas se současným ústavně-právním uspořádáním Bosny a Hercegoviny, blíže se této problematice nevěnuje. Nadstandardní vztahy Chorvatska k Bosně a Hercegovině by si však větší pozornost jistě zasloužily.

Následující část příspěvku se detailně věnuje procesu integrace Chorvatska jak do NATO a EU tak i do dalších mezinárodních organizací. Nejcennější přínosem této kapitoly je důkladný popis procesu evropské integrace Balkánu, jenž je poněkud rozdílný od koncepce aplikované v případě střední Evropy. Zároveň příspěvek Igora Blahušiaka přináší přehled nejrůznějších regionálních organizací, včetně odkazů na internetové stránky, kde se lze o daných subjektech dozvědět více.

Specifickým fenoménem Balkánu je problematika uprchlíků a jejich návratu. Autor příspěvku o Chorvatsku se však tomuto tématu věnuje pouze okrajově, aktuální zhodnocení situace v této oblasti spolu s charakteristikou postavení národnostních menšin v Chorvatsku včetně konkrétních dat by pro čtenáře této publikace byly jistě velmi zajímavé a cenné. Problematika uprchlíků a národnostních menšin přitom není pouze socioekonomickým problémem, ale současně i významným faktorem ovlivňujícím budoucí stabilitu Balkánu.

Stěžejní částí tohoto sborníku je pak bezesporu příspěvek zabývající se Bosnou a Hercegovinou (BaH), autorů Věry Stýskalíkové a Srdjana Prtiny – a to především z hlediska významu BaH pro budoucí stabilitu celého regionu. Současně se jedná o nejlépe zpracovanou část celé publikace. Příspěvek doplňují v závěru dvě tabulky. Přestože se v úvodu editoři předem omlouvají za přílišnou simplifikaci, považuji apendix za metodicky velmi vhodný a praktický nástroj.

V úvodu autoři výstižně shrnují moderní dějiny BaH od uznání bosňáckého národa až do událostí devadesátých let. Následující analýza Ústavy BaH ilustruje složitost státoprávního uspořádání a problematičnost fungování státních orgánů. Popis fungování státního aparátu BaH by nebyl úplný bez analýzy pravomocí Vysokého představitele v BaH, které autoři textu považují za příliš rozsáhlé (srov. Stýskalíková – Smekal 2005: 112). Budoucnost BaH dávají autoři do souvislosti s vývojem událostí v regionu. Jak konstatují „stabilita BaH závisí na Chorvatsku a Srbsku a Černé Hoře“ (Stýskalíková – Smekal 2005: 119). Zajímavá je také část věnující se trendům ve vývoji ozbrojených sil, jež se zabývá stádiem procesu vzniku jednotné armády BaH.

Za hlavní bezpečnostní problém BaH považují autoři separatistické tendence jak ze strany Chorvatska tak Srbska. V případě Srbska by realizaci této myšlenky napomohla existence etnicky homogenní Republiky srbské (RS), jež navíc disponuje přesně vymezenými a uznávanými hranicemi. Autoři navíc dávají eventuální separaci RS do kontextu s výsledkem jednání o konečném statusu Kosova. Případná nezávislost Kosova by srbské nároky na připojení RS bezesporu umocnila. Co se týče chorvatských požadavků, situace je o to komplikovanější, že se nejedná o etnicky jednotné celky s přesným vymezením. Autoři závěrem konstatují, že jakákoliv změna hranic by znamenala pro mezinárodní společenství nepříjemnou prohru.

Další bezpečnostní hrozbou je islámský fundamentalismus. Tato hrozba je dle názoru autorů podceňována, a přestože se do boje proti islámským fundamentalistům zapojila i CIA a FBI, nelze jej rozhodně považovat za vykořeněný. (srov. Stýskalíková – Smekal 2005: 137).

Třetí hrozbou je, tak jako v případě ostatních států balkánského regionu, organizovaný zločin a korupce. Dle autorů v BaH doposud neexistoval nikdo, kdo by se s daným problémem vypořádal. Jednotky SFOR stejně jako síly EUFOR mají ve svém mandátu pouze pomoc v boji proti korupci. Ta se však často nevyhne ani samotným představitelům mezinárodní správy v BaH.

Čtvrtým identifikovaným nebezpečím je problematika návratu uprchlíku. Tato část textu je obohacena o aktuální zhodnocení procesu návratu uprchlíků včetně konkrétních číselných údajů. Určitou naději ve zlepšení a překonání válečného odkazu nám pak dávají statistická data, dokumentující klesající trend mezi-etnických násilných aktů. Otázku budoucnosti BaH však autoři ponechávají bez konkrétního komentáře, budoucí vývoj neanticipují a věří v politiku „cukru a biče“ ze strany EU.

Publikaci uzavírá příspěvek Daniela Stankova zabývající se Rumunskem. V úvodní části se autor stručně věnuje postavení Rumunska v rámci sovětského bloku – a to od postupného osamostatňování se až ke vzniku svérázné diktatury. Následuje charakteristika zahraniční a bezpečnostní politiky Rumunska po pádu režimu Nicola Ceausesca. Zajímavou částí příspěvku je zmapování nejdůležitějších problémů ve vztazích Rumunska a jeho sousedů. Autor se postupně zabývá územními spory s Maďarskem (Sedmihradsko) a Ukrajinou (Bukovina). Dále se zmiňuje o problému znečištění Dunaje ve vztahu s Bulharskem. Za zvlášť cennou považuji analýzu vztahu Rumunska k Moldávii. Na druhou stranu následující část, jež se zabývá historií integrace Rumunska do NATO, považuji za zbytečně podrobnou. Stejně irelevantní se v této souvislosti jeví i výčet společných vojenských cvičení a operací.

Ačkoliv recenzovaná publikace postrádá jednotící pojítko, její vydání považuji za velmi důležité – spolu s předchozí publikací totiž poskytuje komplexní charakteristiku zahraniční a bezpečnostní situace na Balkáně.

Přestože byl sborník původně koncipován jako učební text určený převážně studentům, svou formou a obsahovaným zaměřením je vhodný pro širokou veřejnost. Skutečnost, že Balkán, resp. Srbsko a Černá Hora a Bosna a Hercegovina, představují priority české zahraniční politiky, by zájem o tuto publikaci, která shrnuje aktuální problémy tohoto regionu, mohla ještě více umocnit. Důraz na bezpečnostní politiku jej součastně činí atraktivním i pro další odborníky.

Celkově se autorům sborníku podařilo vykreslit současnou bezpečnostní a zahraničně-politickou situaci na Balkáně a identifikovat nejvýznamnější výzvy a hrozby, které ještě ohrožují budoucí stabilitu tohoto regionu. Přestože je opakování událostí devadesátých let na Balkáně naštěstí vyloučené, tento region nelze dodnes považovat za zcela stabilizovaný. Právě letošní rok by v této souvislosti mohl přinést velmi významné posuny. Probíhající jednání o konečném statusu Kosova, albánská otázka a stabilita Makedonie, budoucnost Bosny a Hercegoviny a případná revize Daytonské smlouvy spolu s pokračujícím procesem evropské integrace představují významné činitele, působící na nejbližší vývoj v tomto regionu.

Skutečnost, že několik měsíců po vydání tohoto sborníku jsme se dočkali vzniku nového státu v Evropě, Černé Hory, je pouze důkazem o dynamičnosti vývoje na Balkánu. Blízká budoucnost si proto jistě vyžádá další analýzy věnované tomuto regionu.


2-3 / VIII / jaro-léto 2006 / spring-summer 2006Recenze / Book reviewsTisk / PrintDownload



    ISSN 1212-7817

Recenzovaný on-line časopis
vydává Mezinárodní politologický
ústav Fakulty sociálních studií, Masarykova univerzita

A peer-reviewed on-line journal
issued by the International Institute
of Political Science of the Faculty of Social Studies, Masaryk University

    Ročník XVII / Volume XVII (2015)
Archiv/Archive...   
    Hledání / Search
  
    Adresa / Address
    Partneři / Partnership









    Zazařeno v databázích / Abstracting and indexing








 
WEBaction